ZUŠ B. Jeremiáše, Otakarova 43, 370 01 České Budějovice
Bohuslav Jeremiáš byl významným ředitelem naší umělecké školy. Postaral se o její velký rozkvět
Do funkce nastoupil na začátku školního roku 1906 -1907. V témže roce vydal českobudějovický nakladatel Stiegel-maier první díl jeho cenné třídílné učebnice Škola zpěvu. Ředitel Bohuslav Jeremiáš soustředil kolem sebe v krátké době veškerý místní hudební život a pozdvihl celkovou úroveň školy. Celá řada českých škol byla v dalších letech zřízena podle jejího vzoru. V tomto důležitém středisku hudebnosti celého kraje se pořádaly pravidelné koncerty, akademie a večery, kde byl zvlášť kladený důraz na českou hudbu. Ředitel Bohuslav Jeremiáš usiloval o postavení vlastní školní budovy s dostatečným počtem místností a s velkým koncertním sálem, který České Budějovice postrádaly. Jeho dalším cílem bylo rovněž založení zvláštního varhanického oddělení pro vzdělání schopných venkovských varhaníků a ředitelů kůru. Zásluhy a odkaz Bohuslava Jeremiáše jsou živé dodnes.
Podnět k založení českobudějovické Hudební školy dal MUDr. Josef Švanda
spolu s JuDr. Augustem Zátkou
a dalšími již v roce 1900.
Na jejich návrh se sešel výbor Matice školské a 5. července 1900 se rozhodl požádat místodržitelství o svolení k otevření školy. Zároveň byl zvolen přípravný komitét, který vypracoval stanovy, učební osnovy i organizační statut podle vzoru německých hudebních škol - české tehdy nebyly. Dr. August Zátka byl už od června r. 1900 členem okresního zastupitelstva. Sám sice neměl k hudbě přímý vztah a hudebního ruchu se neúčastnil, ale jako pracovník Matice školské se věnoval správě školy až do likvidace Matice v r. 1923. Školu zaštítil svým značným společenským vlivem, morální i finanční oporou a dosáhl toho, že při likvidaci Matice byla škola převzata do správy obce Českých Budějovic. MUDr. Josef Švanda, druhý z hlavních zakladatelů školy, byl vášnivým hudebníkem, členem kvarteta diletantů i orchestrálního sdružení. V r. 1902 založil pěvecký spolek Hlahol.
O návrhu zřídit novou budovu hudební školy bylo tedy rozhodnuto, ale Matice školská se tehdy cele věnovala výstavbě České obecné školy, takže stavba školy hudební byla prozatím odsunuta.
O návrhu zřídit novou budovu hudební školy bylo tedy rozhodnuto, ale Matice školská se tehdy cele věnovala výstavbě České obecné školy, takže stavba školy hudební byla prozatím odsunuta. Teprve v r. 1903 bylo oznámeno definitivní otevření ústavu na první školní rok 1903 - 1904. První tři ročníky nové hudební školy byly otevřeny 15. října 1903. Věcnými dary škole přispěli: Místní výbor Národní jednoty pošumavské (11 hudebních nástrojů), Firma Mojmír Urbánek - nakladatel hudebnin v Praze, a další. Prvním ředitelem nově založené Hudební školy Matice školské v Českých Budějovicích byl Vilibald Scheiber.
V r. 1903 přejímá úkol zorganizovat matiční hudební školu v Českých Budějovicích. Ze Scheiberových základů vyrostl pak ústav vzbuzující obdiv veřejnosti. Scheiber zároveň vyučoval hru na klavír, na housle, sólový zpěv, harmonii, hudební formy a dějiny hudby. V prvním roce navštěvovali školu 122 žáci a to v oddělení houslí, klavíru, elementárního zpěvu a hudební teorie. Dne 1. května 1906 se místnosti hudební školy přestěhovaly z domu pana Stechera do domu č. 38 Na Sadech do sídla Obchodní a průmyslové komory. V tomtéž roce získal ústav vedle jiných také poprvé dotaci Kč 3 000,- od vlády. spolek Hlahol.
Pro Českou městskou hudební školu nastává významné období nastoupením Bohuslava Jeremiáše na místo ředitele.
Do funkce nastoupil na začátku školního roku 1906-1907. V témže roce vydal českobudějovický nakladatel Stiegel - Maier první díl jeho cenné třídílné učebnice Škola zpěvu. Ředitel Bohuslav Jeremiáš soustředil kolem sebe v krátké době veškerý místní hudební život a pozdvihl celkovou úroveň školy.
Celá řada českých škol byla v dalších letech zřízena podle jejího vzoru. V tomto důležitém středisku hudebnosti celého kraje se pořádaly pravidelné koncerty, akademie a večery, kde byl zvlášť kladený důraz na českou hudbu. Ředitel Bohuslav Jeremiáš usiloval o postavení vlastní školní budovy s dostatečným počtem místností a s velkým koncertním sálem, který České Budějovice postrádaly. Jeho dalším cílem bylo rovněž založení zvláštního varhanického oddělení pro vzdělání schopných venkovských varhaníků a ředitelů kůru. Dne 6. prosince 1907 rozhodlo kuratorium o koupi parcely na rohu dnešní Otakarovy ulice a tehdejšího Josefského, dnes Palackého náměstí, na místě tehdejších tenisových kurtů od jednoty Sokol za obnos Kč 24 000,-. Stavba byla zadána firmě Toufar a Musil za obnos Kč 98 956,65 a do listopadu 1908 byla budova hudební školy postavená. Výstavba koncertního sálu byla prozatím z finančních důvodů odložena. V nové budově měl zkušebnu i místní hudebně - pěvecký spolek Hlahol, jehož sbormistrem byl ředitel školy Bohuslav Jeremiáš.
Od r. 1907 se na ústavu konaly nižší hudební zkoušky pro venkovské kandidáty, kteří po jejich absolvování před komisí složenou z pedagogického sboru získali koncesi k vyučování hudby na venkově. Výnosem Ministerstva veřejných prací ze dne 28. února 1910 byla škola doporučena i k odbornému hudebnímu studiu. Ve školním roce 1911-12 bylo zřízeno oddělení pro výchovu vojenských elévů, kteří zde absolvovali teoreticko - praktickou přípravu ke vstupu do vojenských kapel. V létě pořádala vojenská hudba dvakrát týdně v městských sadech promenádní koncerty. Většinou to byly koncerty hodinové, vstup byl zdarma a konaly se v parku u Besedy. Přistavěná byla i dřevěná kavárna s verandou, kde se podávalo občerstvení. František Rada (Když se psalo c. k., str. 157) to popisuje takto: "Někdy hudebníci překvapili i groteskním provedením skladby. Pamatuji si na skladbu J. Abta "Zbloudilý v lese", kdy hudebník odtroubil na křídlovku svůj part jako ozvěnu z dálky, z druhého břehu řeky mimo dohled posluchačů. K přesnému provedení skladby byl však instalován vojenský polní telefon z hudebního pavilonu až za řeku. Tak byla souhra s vysazeným členem kapely dokonalá." B. Jeremiáš se svými syny Jaroslavem a Otakarem vydávali od r. 1909 Hudební věstník Hlaholu a českobudějovické Hudební školy. Jeho snahou bylo, aby bylo vyučování hudby řádně organizováno. Navrhl vytvoření tří typů hudebních škol - školu vysokou (konzervatoř), střední a nižší. Pro svůj ústav (střední) sepsal organizační statut a vyučovací osnovy. Návrhy byly poslány ke schválení ministerstvu,pak byla zřízena řada městských škol - např. v Písku, Klatovech, Pardubicích,Táboře a Hradci Králové. Od r. 1914 mohlo být konečně otevřeno i stálé Varhanické oddělení díky daru Českého akciového pivovaru, který škole věnoval dvou-manuálové varhany zn. Šurát, tehdy moderní soustavy, v hodnotě Kč 4 000,-. Velký příznivec školy pan Jan Seifert, profesor státní Konzervatoře v Petrohradě, věnoval škole za své návštěvy sumu Kč 2 000,- na podporu violoncellového oddělení.
Po Sarajevském atentátu (po ukončení školního roku 1913-1914) vypukla l. světová válka, která postihla i chod školy.
Po Sarajevském atentátu (po ukončení školního roku 1913-1914) vypukla l. světová válka, která postihla i chod školy. Ta se dostala do finančních problémů a postrádala i učitele, kteří jeden po druhém odcházeli do vojenské služby. Dne 3. listopadu 1914 došla řediteli ústavu od ředitelství Státních drah zpráva s rozhodnutím o možnosti navštěvování školy i přespolními žáky. Téhož roku byla ve škole zřízena i telefonní stanice pod číslem 348/IV. Dne 24. dubna 1915 zahájila v orchestrální síni ústavu činnost zdejší nově založená Cyrilská jednota. Dne 18. ledna 1918 zemřel ředitel školy Bohuslav Jeremiáš. Hudební škola na jeho památku nosí dodnes jeho jméno. Jeho hudební pozůstalost je uchovaná v českobudějovickém Hudebním archivu a ve městě je také vystavená jeho pamětní deska. Nástupcem na ředitelské místo byl jmenován jeho syn, do té doby učitel na škole, Otakar Jeremiáš.
Od podzimu 1918 bylo v Hudební škole B. Jeremiáše znovu otevřeno oddělení pro výchovu vojenských elévů, které bylo po dobu války dočasně uzavřeno.
Některé školy byly sice zestátněny, ale většina škol - včetně Hudební školy B. Jeremiáše - zůstala ve finančně problematické správě měst, družstev a společností. Ani hmotné poměry učitelů za války a po ní nebyly příliš dobré. Dne 13. února 1919 vstoupilo osmnáct profesorů do dvouhodinové stávky. Avšak jejich snažení mělo za následek snížení učitelských platů z důvodu tíživé finanční situace státu v roce 1921. Učitelům bylo doporučeno hledat si vedlejší zaměstnání. Když byla zrenovovaná Beseda, po celou válku obsazená vojskem, vrátil se městu koncertní sál. Pěvecký spolek Hlahol měl po převratu jen malý počet členů a jeho úroveň nebyla valná. Proto, z popudu Otakara Jeremiáše, bylo v roce 1920 založeno pěvecko - orchestrální sdružení Foerster. Část členů s Otakarem Jeremiášem přešla z Hlaholu do Foerstera a po nechutných střetnutích působily ve městě oba pěvecké spolky. První řádný koncert pěvecko - orchestrálního sdružení Foerster se konal 8. dubna 1921 s úvodním proslovem univerzitního profesora Zdeňka Nejedlého. V důsledku stálé finanční tísně a všeobecně tíživých poválečných poměrů byla ohrožena existence ústavu. Výbor Matice školské, který už nemohl školu nadále podporovat, rozhodl o převzetí školní budovy s veškerým zařízením, učebními pomůckami a profesorského sboru ke dni 1. ledna 1924 do majetku obce. Škola se tím rozloučila s Maticí školskou a s Dr. Augustem Zátkou v čele. Tato změna školu zachránila, zajistila jí pevnou oporu po stránce finanční a dala jí možnost dalšího rozvoje. 7. června 1924 se celý učitelský sbor podílel na slavnostním uvítání T. G. Masaryka u příležitosti jeho návštěvy Českých Budějovic. Otakar Jeremiáš byl pak jako zástupce učitelstva pozván na recepci u pana prezidenta. Ředitel Otakar Jeremiáš vyučoval ve škole hru na klavír, violoncello, sólový zpěv a skladbu. Oproti otci však jeho umělecké založení směřovalo více k dirigentské, než k administrativní, organizační a pedagogické činnosti. Proto přijal v listopadu 1928 místo dirigenta Rozhlasového orchestru v Praze na roční zkušební dobu. Na novém místě už ale zůstal, později se stal šéfem Opery Národního divadla. Po dobu jeho nepřítomnosti ho ve škole zastupoval, kuratoriem ustanovený člen sboru, Jindřich Částek. Definitivně však bylo ředitelské místo obsazeno roku 1929 nově zvoleným ředitelem Josefem Beranem. Josef Beran
byl významným houslovým pedagogem, založil a vedl Sukovo kvarteto (1929-1949), byl dirigentem Filharmonického orchestru, sbormistrem pěvecko - orchestrálního sdružení Foerster, Rozhlasového pěveckého sboru a vedoucím Komorního sdružení Vítězslava Nováka. Založil a spravoval Hudební archiv při Muzeu v Českých Budějovicích. Byl výborným hudebníkem, skladatelem, pedagogem, autorem mnohadílné houslové školy a jiných instruktivních děl. Ředitel Josef Beran provedl rozsáhlou reorganizaci vyučovacích osnov, zřídil také samostatnou violoncellovou třídu. Ustanovil, že přijímání žáků se nadále bude konat před přijímací komisí a jejich výběr se bude řídit hlavně v oboru housle a klavír přísnějšími uměleckými požadavky. Byly zavedeny interní výroční zkoušky žáků před odbornou komisí. Přijímáni byli žáci ve věku 9-10 let (výjimečně mladší zvlášť nadaní). Úplné osvobození od školného bylo vyloučeno, částečnou slevu mohli nadaní a pilní studenti získat prokázáním své nemajetnosti. Roku 1933 oslavila škola třicetileté výročí svého založení. Při příležitosti tohoto významného jubilea byla škola nazvaná: Hudební škola Bohuslava Jeremiáše. 22. 4.-23. 4. 1932 uspořádala škola oslavy čtyřicetiletého trvání Českého kvarteta, kterých se zúčastnil člen kvarteta Josef Suk. Při této příležitosti přijal kvartet složený ze členů učitelského sboru (dosud nesoucí název Jihočeské kvarteto) s Mistrovým svolením název "Sukovo kvarteto". Učebny využívaly pro své zkoušky ve večerních hodinách různé českobudějovické spolky: Filharmonický sbor, pěvecká sdružení Suk, Novák, Foerster. Ke svým veřejným akcím využívala škola koncertního křídla zapůjčeného firmou "Antonín PETROF" - Továrna klavírů v Hradci Králové.
Roku 1939 vypukla druhá světová válka. Toto období bylo pro školu takřka tragické.
Z budovy se stalo po vpádu nacistů německé učiliště. České oddělení bylo jen trpěné, majetek a archiv školy poškozený, nebo ztracený. Budova sloužila jako škola jen částečně, v druhé polovině budovy byl zřízen tovární sklad a obuvnická dílna. Němci dosazený ředitel Ludvík Schmidt
(žák Antonína Dvořáka) naštěstí nedopustil, aby byl majetek školy poničen nenapravitelným způsobem. V r. 1945 se škola vrací ke svému původnímu účelu, avšak značně zanedbaná a s poškozeným inventářem. Po pádu okupantů se vrátil dočasný zástupce ředitele Josef Beran na své ředitelské místo, zrevidoval majetek i stav školy a vyučování se vrátilo do původních kolejí. Škola, předtím městská, přešla do správy národního výboru.
Po 2. světové válce založil a spravoval ředitel školy Josef Beran. Hudební archiv při Muzeu v Českých Budějovicích.
Roku 1947 se stal i krajským inspektorem hudebních škol a zkušebním komisařem při Státních zkouškách z hudby v Praze. Ve školním roce 1948-49 bylo poprvé otevřeno Pedagogické oddělení v jiné formě - šlo o pětileté denní studium s učivem odpovídajícím dnešním konzervatořím. Bylo zakončeno státní zkouškou, která dávala studentovi aprobaci k výuce na hudebních školách. Pedagogická oddělení byla otevřena ve větších městech jako náhrady konzervatoří, které byly tehdy jen v Praze, Brně a Bratislavě. V červnu 1959 byla Pedagogická oddělení v celé republice zrušena. Místo nich vznikly ve většině měst konzervatoře. V Č. Budějovicích se konzervatoř, ani přes veškeré snahy, v šedesátých letech založit nepodařilo. Vznikla až v r. 1990, kdy získala budovu bývalé Krajské politické školy. K významným absolventům školy a studentům Pedagogického oddělení patří mimo jiné např. Petr Eben, Vladimír Mencl, Jaroslav Krček, Milan Iglo, Renata Iglová, Bohumil Kotmel, Jaroslav Kohout, Pavel Píza, Pavel Kutmann, Jaroslava Šináglová, Jindřich Hovorka, Pavel Procházka, Rudolf Weiss, Marie Votroubková, Jan Vodička s chotí Hedvikou, Sáva Smažík, Jan Vacek, Jitka Pavlová, Miroslav Pešek a mnoho dalších. I nadále fungovalo varhanické oddělení při Městské hudební škole. Po roce 1945 však přišlo nařízení vynechat z repertoáru studentů veškeré skladby s duchovní tématikou. Žáci směli veřejně koncertovat již od r. 1923 v nově postaveném sboru Církve československé husitské na nedalekém Palackého náměstí, ale koncerty v katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích jim byly povoleny až v r. 1967. V r. 1952 byl dosazen, po odchodu Josefa Berana, na místo ředitele Josef Pánek,
který nebyl hudebníkem z povolání. Vykonával tuto funkci v letech 1952-1954 jako dočasný ředitel a správce školy s administrativním zaměřením. V r. 1954 ho vystřídal ve funkci ředitele Dalibor Doubek, který byl zároveň i krajským školním inspektorem a dirigentem Krajského orchestru učitelů hudebních škol. V r. 1956 byl ředitelem zvolený Josef Richter,
dosavadní pedagog ústavu. Vedl varhanické oddělení a vyučoval hudební teorii a kompozici. Ředitelskou funkci zastával do r. 1958, kdy ho vystřídal Josef Václav Kratochvíl.
Tento ředitel studoval hru na housle a sbormistrovství na Konzervatoři v Praze. Poté se stal učitelem Městské hudební školy v Čáslavi. Kromě vyučování na hudební škole vedl celoroční kurz pro učitele zpěvu, založil a řídil Čáslavskou filharmonii, komponoval různé instruktivní skladby a vytvořil velkou metodiku pro PHV - tj. přípravnou hudební výchovu a hudební nauku pro první ročníky hudebních škol. Z důvodu nejisté existence v Čáslavi, přijal za protektorátu místo ředitele na nově založené Městské hudební škole v Opočně. V r. 1945 se stal ředitelem nové Městské hudební školy ve Vrchlabí. Na základě konkurzního řízení přešel 1. 10. 1958 do Městské hudební školy B. Jeremiáše. K 1. září 1961 dochází ke změně názvu školy - z Městské hudební školy se stala Lidová škola umění - LŠU. Ve školním roce 1961-1962 dochází k založení výtvarného a literárně - dramatického oboru. Nadále funguje obor instrumentální i druhé nejstarší oddělení na škole - obor taneční. K datu 1. 9. 1961 byla také otevřena druhá budova školy v bývalém klášteře na Piaristickém náměstí, kam bylo přesunuto celé dechové oddělení školy. Obory literárně dramatický a taneční však musely i nadále využívat tělocvičnu místní základní školy a zkušebnu Jihočeského divadla. Od škol. r. 1963-1964 vydávala škola neperiodický časopis "Zpravodaj Lidové školy umění B. Jeremiáše v Českých Budějovicích", který obsahoval kulturní kalendář LŠU, různé hádanky ze všech oborů umění, abecední seznam absolventů a pedagogů, různé příspěvky dětí, rodičů a přátel školy apod. K 700. výročí města Českých Budějovic dostala škola dne 8. prosince 1965 diplom a medaili "Za významné zásluhy a rozvoj města."
Dnem 1. září 1969 byl, po úspěšně vykonaném konkurzním řízení, ustanoven odborem školství Okresního národního výboru v Českých Budějovicích ředitelem LŠU dosavadní zástupce ředitele Pavel Píza,
absolvent Pedagogického oddělení ve hře na violoncello. Své odborné vzdělání si doplnil soukromým studiem u profesora AMU v Praze Karla Pravoslava Sádla. Kromě svého úvazku na LŠU založil i violoncellovou třídu v Písecké hudební škole a později i v Českém Krumlově. Škola pořádala celoročně Hudební matiné v Alšově Jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, pravidelné Koncerty posluchačů. Výtvarné oddělení se podílelo na putovní výstavě dětských prací, v jejímž rámci byly dětské kresby vystavované ve Švýcarsku, Kanadě a Afghánistánu. Ve školním roce 1970 - 1971 probíhala veškerá činnost školy v rámci oslav 50. výročí založení KSČ. Nejaktivnějším školním souborem byl akordeonový soubor, založený v r. 1953. Tento rok se konalo poprvé Ústřední kolo soutěže LŠU v Českých Budějovicích a to ve dnech 14. -16. května 1971. Škola zde získala mnoho cen a stala se nejúspěšnější v oboru komorní hry. Všechny zúčastněné soubory získaly ve svých kategoriích 1. ceny (!), v klavírní soutěži LŠU se v r. 1975 zařadila škola mezi tři nejúspěšnější školy z celé ČSSR. V roce 1976 byla zahájena generální oprava budovy školy a instalace ústředního vytápění. Výuka probíhala ve třech náhradních budovách ZDŠ ve Čtyřech Dvorech. Za výsledky svých žáků na soutěžích získali ředitel Pavel Píza a zástupce ředitele Ladislav Havel Ocenění za vynikající přípravu. K zahájení školního roku 1978-1979 byla ukončena generální oprava budovy LŠU. Na škole vznikly nástavbou dva nové výtvarné ateliéry, v suterénu a přízemí dva baletní sály pro taneční obor. Rozhodnutím Okresního národního výboru byl 3. prosince 1980 Pavel Píza zbaven ředitelské funkce a místo něj, na post dočasného ředitele, nastoupil dosavadní zástupce Ladislav Havel. V témže roce se poprvé účastnil mezinárodní Kociánovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí, tou dobou zřejmě nejznámější absolvent LŠU B. Jeremiáše - Pavel Šporcl, žák Ladislava Havla. PAVEL ŠPORCL-MINIATURA Zvláštní uznání za výrazný úspěch v ústředních kolech soutěže putovala do rukou pedagogů: Marie Kotrčové, Magdy Štajnochrové, Rudolfa Weisse, Ladislava Havla ad. Dne 1. ledna 1982 byl nadřízenými orgány ustanoven ředitelem školy Mgr. Jan Doležal,
absolvent Konzervatoře v Brně ve hře na klavír a JAMU v Brně v oboru dirigování. Od roku 1979 byl dirigentem Jihočeského divadla. Ve škole byl zahájen provoz nové vypalovací keramické pece ve výtvarném oddělení. Byla zrekonstruovaná zahrada u hlavní budovy. K mimořádným úspěchům školy patřil absolventský koncert klavíristy Tomáše Tvarocha, který se uskutečnil ve vyprodaném sále Kulturního domu Metropol. 26. listopadu 1983 oslavila škola své osmdesáté výročí založení. V tomto roce získala škola velké množství cen na soutěžích LŠU za interpretaci soudobé hudby i za pedagogickou práci, profesor hry na violoncello MgA. Rudolf Weiss byl vyhlášen nejúspěšnějším pedagogem republiky. Skvělých výsledků dosáhlo i výtvarné oddělení, nejúspěšnější práce byly odeslány do Latinské Ameriky. V bdobí let 1983-1984 byla zřízena pobočka ve Zlivi se čtyřmi učiteli. Na škol. r. 1985-1986 byl ředitel školy Jan Doležal uvolněn na roční stáž ve Finsku a školu vedla zastupující ředitelka Marie Srncová. Po několikaleté přípravě byla zahájena výuka na odloučených pracovištích v Rožnově a ve Čtyřech Dvorech. 1. 9. 1987 ukončila činnost pobočka školy ve Zlivi a stala se samostatnou LŠU. Naproti tomu bylo otevřeno další detašované pracoviště v Hluboké nad Vltavou, v září 1988 bylo otevřeno pracoviště v ZŠ Ševětín.
Ve školním roce 1989-1990 LŠU představovala školní kolos s 1 500 žáky a téměř 80 učiteli.
Vyučovalo se na devíti pracovištích včetně okolních menších měst, některá pracoviště ve městě však byla vzhledem k poloze nových sídlišť nevhodně umístěna. V červnu 1990 (z rozhodnutí Odboru školství, mládeže a tělovýchovy a Okresního národního výboru) se pracoviště v bývalém klášteře na Piaristickém náměstí osamostatnilo a vznikla tak II. LŠU. K ní se připojila oddělení ve Čtyřech Dvorech, v Domu dětí a mládeže a pracoviště v Hluboké nad Vltavou. LŠU tak pokračovala dál bez celé dechové sekce a oboru literárně - dramatického, tyto obory zůstaly v prostorách druhé budovy na Piaristickém náměstí. Politické události v roce 1989 si vynutily změny ve vedení školy. K 1. červenci 1990 odešel z LŠU ředitel Jan Doležal do funkce ředitele nově zřízené Konzervatoře v Českých Budějovicích. První zástupkyně a v r. 1986-1987 i přechodná ředitelka Marie Srncová odešla zpět na základní školu, druhý zástupce ředitele Pavel Malhocký odešel, jako skladatel, do Jihočeského divadla. Rehabilitován byl bývalý ředitel Pavel Píza. Od 1. července 1990 dostala škola po konkurzu nové vedení. Ředitelem byl jmenován Jan Vodička
houslový pedagog a absolvent místního Pedagogického oddělení, zástupcem ředitele školy opět Pavel Píza. Do školního roku 1990-1991 vstoupila škola s novým názvem - Základní umělecká škola Bohuslava Jeremiáše. Měla tři obory: hudební, taneční a výtvarný. Ústav měl i pobočky v Ševětíně, Lišově a Rožnově. 24. 10. 1991 se poprvé uskutečnil Koncert sólistů - žáků ZUŠ B. Jeremiáše - za doprovodu Jihočeské komorní filharmonie. V říjnu 1991 s úspěchem reprezentovali školu žáci ve městě Lorion ve francouzské Bretagni, v červnu 1992 pak v Passau v Německu. Školní rok 1992-1993 byl poznamenán náhlým úmrtím ředitele školy Jana Vodičky (8. prosince 1992). Funkci ředitele krátkodobě přijal dosavadní zástupce ředitele Pavel Píza. V konkurzním řízení byl vybrán do funkce ředitele školy MgA. Zdeněk Haloun.
Své místo nastoupil 1. srpna 1994. Zdeněk Haloun byl absolventem AMU v Praze v oboru hra na fagot, hrál ve Státní opeře v Ústí nad Labem, od r. 1975 vyučoval na zdejší hudební škole. V letech 1988-1991 hrál v Jihočeské komorní filharmonii, ve škol. r. 1992-1993 byl s dechovým kvintetem na stáži v Brazílii, kde vyučoval na tamní konzervatoři. Od vzniku Konzervatoře v Českých Budějovicích, s roční přestávkou v Brazílii, vyučoval na této vyšší střední odborné škole hru na fagot. Od školního roku 2001-2002 vyučoval též na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity - na katedře ZUŠ obor fagot. V ZUŠ B. Jeremiáše založil oddělení dřevěných dechových nástrojů. 27. 11. 1996 navštívili žáci a pedagogové ZUŠ B. Jeremiáše spolu se ZUŠ Piaristické náměstí francouzské město Dijon, kde na dvou koncertech reprezentovali českou hudbu a navázali četné kontakty. Další koncert ve spolupráci s Jihočeskou komorní filharmonií je zaznamenán na CD. Výtvarný obor získal ocenění např. Mladý módní návrhář, Namaluj svůj sen, Evropa ve škole. V červenci 1999 se žáci a pedagogové aktivně prezentovali pod hlavičkou UNICEF v lázních Aurora v Třeboni na Koncertě pořádaném pro postižené děti z Kosova.
Škola začala od školního roku 1999 - 2000 pořádat středeční koncerty žáků pro veřejnost, pravidelné komponované májové koncerty pro školky, každoroční tradicí se staly Adventní a Jarní koncert.
Jednotlivá oddělení se zapojují i do nejrůznějších soutěží, především soutěží Základních uměleckých škol, dále např. "Plzenecké housličky, Mezinárodní soutěž J. Muziky, mezinárodní soutěž Talents for Europe - Dolný Kubín, Per quattro mani – národní soutěž ve čtyřruční hře na klavír, Prague Junior Note" atd.
Ve škole funguje Smyčcový orchestr ZUŠ B. Jeremiáše, houslový soubor nejmenších houslistů Otakárek a houslový soubor pro pokročilejší Jeremiášek, pěvecký přípravný sbor, flétnové soubory a kytarové soubory.
Výtvarné oddělení vystavuje svá díla v prostorách školy a příležitostně na různých soutěžích či výstavách, taneční oddělení pořádá též předtančení na plesech a každý školní rok završují taneční večery v divadelním sále DK Metropol.
Uspořádáno podle diplomové práce MgA. Evy Bubleové "100. výročí vzniku ZUŠ B. Jeremiáše v Českých Budějovicích". Námět byl zpracován na závěr studia JAMU v Brně.
Jednotlivá oddělení se zapojují i do nejrůznějších soutěží, především soutěží Základních uměleckých škol, dále např. "Plzenecké housličky, Mezinárodní soutěž J. Muziky, mezinárodní soutěž Talents for Europe - Dolný Kubín, Per quattro mani – národní soutěž ve čtyřruční hře na klavír, Prague Junior Note" atd.
Ve škole funguje Smyčcový orchestr ZUŠ B. Jeremiáše, houslový soubor nejmenších houslistů Otakárek a houslový soubor pro pokročilejší Jeremiášek, pěvecký přípravný sbor, flétnové soubory a kytarové soubory.
Výtvarné oddělení vystavuje svá díla v prostorách školy a příležitostně na různých soutěžích či výstavách, taneční oddělení pořádá též předtančení na plesech a každý školní rok završují taneční večery v divadelním sále DK Metropol.
Naše ZUŠ za dobu své existence vychovala celou řadu výborných umělců - hudebníků, malířů, tanečníků... Z nichž zřejmě největší hvězdou je žák Ladislava Havla - Pavel Šporcl.
Naše ZUŠ se pravidelně účastnila a nadále účastní řady soutěží, z nichž jmenujme alespoň mezinárodní Kociánovu houslovou soutěž v Ústí nad Orlicí, Plzenecké housličky, Novopacký achát, Čírenie talentov - Dolný Kubín, Beethovenův Hradec, PER QUATTRO MANI Prague Junior Nota a další...